Někdy nám až vážná nemoc ukáže, co potřebujeme – ať už zdraví nebo nemocní – nejvíce ze všeho: Boha. Život máme pouze v něm. Proto mají nemocní a hříšníci mimořádný smysl pro to, co je v životě podstatné. Už v Novém zákoně vyhledávali nemocní Ježíšovu blízkost; snažili „se ho dotknout, protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny“ (Lk 6, 19).
Svátost nemocných uděluje útěchu, pokoj a sílu a nemocného v jeho nouzi a utrpení spojuje s hlubokým poutem s Kristem. Vždyť náš Pán sám na svém těle prožil náš strach a úzkosti i naše bolesti. U mnohých tato svátost vede k tělesnému uzdravení. A chce-li si Bůh někoho povolat k sobě, dává mu v této svátosti sílu ke všem tělesným i duševním zápasům na jeho poslední cestě.

Jak 5, 14 : Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně.

Zdroj: Youcat - Katechismus katolické církve pro mladé

Svátost pomazání nemocných lze v naší farnosti přijmout po domluvě s knězem, případně vždy v únoru při světovém dnu nemocných.